6 mýtů o etické nemonogamii

Monogamní vztahy jsou normou. V západní společnosti se jim obvykle dává přednost před jakoukoliv jinou formou vztahu, i když je tento sklon podvědomý. [1] Na rozdíl od monogamních vztahů, v niž se člověk zavazuje být pouze s jednou osobou, zahrnuje konsensuální nemonogamie (KNM) neobli etická nemonogamie (ENM) dobrovolný romantický nebo sexuální vztah s vícero partnery. I přes zřetelný nárůst popularity nemonogamních vztahů, který v posledních několika desetiletí  [2] nastal, je tato forma závazku stále široce nepochopena a stigmatizována.

Cílem tohoto článku je tak objasnit tabu, či nejasnosti ohledně povahy nemonogamních vztahů. Probereme tedy 6 mýtů kolem etické nemonogamii a to:

Mýtus č. 1: Etická nemonogamie je omluvou podvádění

Jednou z nejčastějších mylných představ o etické nemonogamii (ENM) je, že zahrnuje podvádění. ENM vztah je však doslova definován souhlasem. Podvádění, nebo nevěra, naopak znamenají, že zde souhlas chybí. Partneři nesouhlasili se sexuálním nebo romantickým vztahem s jinými lidmi. Je důležité objasnit rozdíl mezi podváděním a souhlasným zapojením dalších osob do vztahu. Nejenže je nevěra považována za morální prohřešek, ale v některých zemích (ve více než polovině Spojených států) je dokonce nezákonná [3]

Podvádění se samozřejmě týká obou forem vztahu. Jak monogamního, tak i nemonogamního. V ENM je vlastně nečestnost základním předpokladem nevěry. Pokud partner lže, nebo zatajuje informace o někom, s kým má romantický vztah, považuje se to za nevěru [4].

Chcete-li tedy mít úspěšný ENM vztah, musíte být opravdu zcela upřímní a otevřeni komunikaci ohledně toho, kdy pociťujete přitažlivost k druhým, nebo k nim chováte romantické city.

Nakonec definice věrnosti znamená zachovat loajalitu vůči někomu jinému, včetně jeho osobních norem a hranic. Jako koncept tedy věrnost není vlastní pouze monogamním párům. Měli by jí definovat a respektovat všichni jedinci ve vztahu, a to bez ohledu na to, kolik jich v tom vztahu může být [5].

Mýtus č.2: Nemonogamní vztahy jsou nezdravé

Dalším nedorozuměním ohledně etické nemonogamie je, že nemůže vést ke šťastným, zdravým a naplněným vztahům.  Geneze tohoto přesvědčení spočívá v představě, že ENM vztahy vycházejí z nešťastného, nebo neuspokojivého vztahu. Pár tedy do svého vztahu zahrne jiné osoby pouze proto, aby naplnili nespokojenou citovou, nebo fyzickou potřebu.

Výzkumy však ukazují, že polyamorní vztahy obvykle vycházejí ze šťastných a bezpečných vztahů, jejichž členové spolu žijí v dlouhodobém závazku. Je tedy zřejmé, že nemonogamní vztahy nevznikají z nedravých základů a potřeb další pozornosti [6].

Eticky nemonogamní vztahy se ve skutečnosti opírají o otevřenou a upřímnou komunikaci. Každý z partnerů obvykle diskutuje o svých potřebách se všemi zúčastněnými stranami, protože každý z nich má pravděpodobně jiná očekávání a hranice, které potřebuje, aby se ve vztahu cítil spokojeně a pohodlně.

Důrazem na komunikaci navíc umožňuje každému členu vztahu dosáhnout dohody o tom, co od všech zúčastněných očekává. A podle toho také jednat.[4]

Mýtus č. 3: Nemonogamie je snaha vyhnou se závazkům

Zní to příliš dobře, než aby to byla pravda, že? Díky tomu, že ve vztahu jsou jak primární, tak i sekundární členové, můžete si dopřát veškerou intimitu, kterou si od partnera vyberete. A přitom stále využíváte výhod randění. Nebo se naopak můžete zavázat k jakékoliv úrovni, kterou si v otevřeném vztahu přejete. Není to tak trochu jako mít svůj dort a zároveň ho sníst?

No, vlastně není. V některých ohledech je to naopak. Napětí mezi závazkem a dlouhodobým vztahem a zároveň užívání si krátkodobých, příležitostných vztahů je známým zápore ENM vztahů [4].

To, že někomu nevyhovuje monogamní struktura, neznamená, že se nikdy nikomu plně nezaváže. V ENM je vždy závazek, alespoň do určité míry, s každým, s kým se člověk zaplete.

Zajímavé je, že v ENM může mít „dát si pauzu“ úplně jiný význam než v monogamních vztazích. Ve skutečnosti to často znamená věnovat více času a úsilí primárnímu vztahu. Například manželskému, protože to umožňuje oběma partnerům (nebo kolik se jich primárního vztah účastní) čas potřebný o samotě k upevnění jejich vztahu.

Ačkoliv v nemonogamních vztazích může docházet k problémům se závazky, nemusí se příliš lišit od problémů, které často existují v monogamních vztazích.

Mýtus č. 4: Nemonogamie je komplikovaná

Hodně lidí považuje koncept etické nemonogamie za skličující a komplikovaný, protože obvykle zahrnuje „síť“ partnerů. V takové struktuře obvykle existuje jeden primární pár, který má buď společné, nebo individuální sekundární vztahy. Například manželský pár může mít své samostatné partnery, nebo přátelé s výhodami atd.

Ačkoli se tato forma vztahu může zvenčí zdát komplikovaná, pro zúčastněné funguje stejně, jako každá jiná.

Nezapomeňte, že každý jednotlivec pravděpodobně diskutoval svá očekávání a parametry toho, jak by měl vztah fungovat. Na samém začátku každý z partnerů chápe, že jeho čas bude rozdělen mezi ostatní partnery. V některých ohledech se to podobá skupině přátel. Někdy se scházíte všichni společně a jindy třeba jen se dvěma. V takových přátelských skupinách obvykle nevznikají žádné zášti, nebo žárlivost, pokud někdo tráví osobní čas někým jiným, protože by to neznamenalo zradu ostatních přátel.

Zajímavé je, že styly připoutání mohou ovlivnit to, jak komplikovaný může být eticky nemonogamní vztah.

Lidé s bezpečnou vazbou mají větší schopnost odolnosti a menší potřebu kontroly. Naopak úzkostní mají obvykle nižší odolnost a žonglování s otázkami ohledně řízení svého času a připoutání, pro ně může být v eticky nemonogamních vztazích výzvou. [5]. Kvůli nedostatku pocitu kontroly v raném věku, mohou nejistí vyvolat v nemonogamních vztazích dynamiku, což může vyústit v konflikt s jedním nebo více partnery a narušit tak harmonii vztahu [7].

Mýtus č. 5: Lidé s úzkostnou citovou vazbou nemohou mít vztahy v rámci ENM

Z výzkumů víme, že lidé s vyšší mírou vyhýbavé citové vazby, mají obecně menší pravděpodobnost, že se budou ve vztazích cítit spokojeně a podporováni [5]. Víme také, že lidé s vyšší úzkostnou citovou vazbou jsou náchylnější k prožívání konfliktů ve vztazích [5]. Můžeme tedy předpokládat, že nemonogamní vztah nemusí pro úzkostné osoby dobře fungovat.

Možná nás však překvapí, že jedinci v eticky nemonogamních vztazích zřejmě využívají podobných výhod, jako ti s bezpečnou citovou vazbou [8,9]. ve skutečnosti to může být právě tak, že lidé zapojeni do takových vztahů zažívají vyšší míru důvěry, intimity, přátelství a upřímnosti a méně problémů se žárlivostí, než lidé v monogamních vztazích [9]. Tento efekt může být způsoben jasnou komunikací, upřímností a důvěrou, které jsou v úspěšné etické nemonogamii vyžadovány.

Svým způsobem nás etická nemonogamie vlastně může nutit čelit svým traumatům z připoutání a nejistotám a postavit se jim čelem [10].

Například partner s úzkostnou citovou vazbou, může být nucen čelit svému strachu z odmítnutí a opuštění, když jeho partner chodí na rande, nebo věnuje trochu více pozornosti někomu jinému. Typickou reakcí může být, že budou naléhat na svého partnera, aby spolu trávili více času, začnou žárlit a pokusí se odstranit ostatní partnery z jejich vztahu. Nemonogamní situace však poskytuje úzkostnému příležitost sdělit partnerovi své potřeby a obavy a společně je řešit.

V mnoha ohledech nemusí monogamní vztah pro úzkostné partnery dobře fungovat, protože jeden partner by mohl muset naplňovat všechny často složité potřeby jedince. To by znamenalo, že partner úzkostného jedince by se musel přizpůsobit a změnit do různých rolí [11]. V některých případech je k tomu partner plně vybaven. Někdy se však stává, že jedna osoba není schopna se přizpůsobit tak, aby uspokojila všechny potřeby úzkostného partnera, což ztěžuje dosažení spokojenosti ve vztahu.

Etická nemonogamie poskytuje možnost uspokojení mnoha různých emocionálních a fyzických potřeb více lidmi v různých rolích [12]. V některých případech tak může nemonogamní vztah partnerovi s úzkostnou citovou vazbou promoci cítit se bezpečněji než vztah monogamní.

Mýtus č. 6: Nemonogamní vztahy nikdy nefungují

Statistky rozvodovosti zrovna moc dobře nevykreslují obrázek „a žili šťastně až do smrti“, který si všichni představujeme pod pojmem manželství. Vysoký počet rozvodů samozřejmě nelze přičítat jedné konkrétní příčině. Zároveň se většina z nás domnívá, že dokonalým receptem na úspěšné manželství je monogamní svazek s jedním partnerem. Přesto si zřejmě uvědomujeme, že tento recept je chybný [13].

Eticky nemonogamní vztahy jsou na rozdíl od „ideálu“ monogamie velmi polarizující. Lidé je buď oslavují, nebo odsuzují. Možná právě tato nejednotnost názorů na to, jak by měly vztahy fungovat, udržuje stigma, že nemonogamní vztahy nikdy nefungují.

V poslední době však došlo k nárůstu počtu celebrit, které nemonogamii podporují. Například Will Smith, Scarlett Johansonová, Tereza Těžká, Voxel, Iva Frühlingová. Což může tento rozpolcený názor vynést do popředí, ale stále to dokazuje, že nemonogamie je životaschopná. A co víc, nárůst popularity nemonogamie vedl k vydání knih, které se zaměřují na to, jak být v bezpečném a úspěšném eticky nemonogamním vztahu [14,15]. V podstatě je těmto formám veřejné podpory společný pohled na to, že etická nemonogamie je zdravou a funkční alternativou monogamie.

Pochopení ENM: Pár vět k zamyšlení

Etická nemonogamie má špatnou pověst kvůli předsudkům vůči jakékoliv formě vztahu, která jde proti společenské „normě“[12]. Ve skutečnosti je to však jen jiná forma vyjádření lásky a kamarádství. Někomu vyhovuje dokonale a jinému ne.

V tomto článku jsem chtěl zkusit objasnit některé mylné představy o nemonogamii. Ukázali jsme si, že ENM není omluvou pro nevěru. Není to ani nezdravý model vztahu (ve vztahu k monogamii), protože zahrnuje otevřenou a upřímnou komunikaci. Prošli jsme, jak ENM ve skutečnosti vyžaduje úsilí a odhodlání od všech zúčastněných partnerů. A také jsme probrali, jak, při správném úsilí a důslednosti, může fungovat pro ty, kteří do takového vztahu investují.

Nakonec jsme se také dotkli toho, že lidé s úzkostnou citovou vazbou mohou mít se vztahy v ENM o něco větší problémy než lidé s bezpečnou citovou vazbou. To však platí pro jakýkoliv druh vztahu.

S nárůstem etické nemonogamie a vztahových struktur alternativních k heteronormativní a monogamní tradici je zásadním procesem růstu učit se a chápat, jak fungují jiné typy vztahů.

Kdo ví, třeba zjistíte, že vám eticky nemonogamní vztah sedí lépe než kdykoli předtím monogamní vztah.

Reference

[1] Thompson, A.E., Moore, E.A., Haedtke, K., Karst, A.T. (2020). Assessing Implicit Associations with Consensual Non-monogamy Among U.S. Early Emerging Adults: An Application of the SIngle-Target Implicit Association Test. Archives of Sexual Behavior, 49, 2813-2828. 

[2] Moors, A.C., Schechinger, H.A., Balzarini, R., Flicker, S. (2021). Internalized Consensual Non-Monogamy Negativity and Relationship Quality Among People Engaged in Polyamory, Swinging, and Open Relationships. Archives of Sexual Behavior, 50, 1289-1400.

[3] Stein, E. (2020). Adultery, Infidelity, and Consensual Non-Monogamy. Wake Forest Law Review, 55(583), 147-187. 

[4] Mogilski, J.K., Rodrigues, D.L., Lehmiller, J.J., Balzarini, R.N. (2021). Maintaining multi-partner relationships: Evolution, sexual ethics, and consensual non-monogamy. In J. K. Mogilski & T. K. Shackelford (Eds.),The Oxford Handbook of Evolutionary Psychology and Romantic Relationships, Oxford University Press. 

[5] Timm, T., Blow, A. (2020). Fidelity, Infidelity, and Non-Monogamy. In Abela, A., Vella, S., Piscopo, S. (Eds.) Couple Relationships in a Global Context. European Family Therapy Association Series. Springer. 

[6] Katz, M., Katz, E. (2021). Reconceptualizing Attachment Theory Through the Lens of Polyamory. Sexuality & Culture, 26, 792-809. 

[7] Swan, M.F. (2000). Adult Attachment Styles and Their Relation to Personality Characteristics. Ouachita Baptist University Honors Theses, 160.

[8] Ka, WS.L., Bottcher, S., Walker, B.R. (2020). Attitudes toward consensual non-monogamy predicted by sociosexual behavior and avoidant attachment. Current Psychology. 

[9] Moors, A.C., Conley, T.D., Edelstein, R.S., Chopik, W.J. (2014). Attached to monogamy? Avoidance predicts willingness to engage (but not actual engagement) in consensual non-monogamy. Journal of Social and Personal Relationships, 32(2), 222-240. 

[10] Smith, J.A. (2021). What Polyamory Can Teach Us About Secure Attachment. Greater Good Magazine. 

[11] Perel, E. (2007). Mating in captivity: unlocking erotic intelligence. New York: HarperCollins.

[12] Balzarini, R.N., Muise, A. (2020). Beyond the Dyad: a Review of the Novel Insights Gained From Studying Consensual Non-monogamy. Current Sexual Health Reports, 12, 398-404. 

[13] Griebling, B. (2012). The Casualization of Intimacy: Consensual Non-Monogamy and the New Sexual Ethos. Publicly Accessible Penn Dissertations, 638. 

[14] Taormino, T. (2008). Opening up: a guide to creating and sustaining open relationships. Cleis Press, San Francisco. 

[15] Fern, J. (2020). Polysecure: Attachment, Trauma and Consensual Nonmonogamy. Thorntree Press LLC. 

6 Myths About ENM Relationships – Attachment Project